Jak se zbavit domněnek?

Kolik věcí nás ve skutečnosti netrápí kvůli tomu, co se opravdu děje, ale kvůli tomu, co si o tom domýšlíme?

Neodpověděl na zprávu.
Tvářil se divně.
Řekla to nějakým tónem.
Ozval se později než obvykle.
Někdo se na nás podíval jinak než jindy.

A v hlavě už jede celý film.

Právě tak často vznikají domněnky.

Co je domněnka?

Domněnka je myšlenka nebo představa, kterou si vytváříme ve vlastní hlavě, aniž bychom měli jistotu, že odpovídá realitě.

Jinými slovy:
něco si myslíme, ale nevíme.

Domněnka vzniká ve chvíli, kdy si naše mysl doplní chybějící informace po svém. Často velmi rychle, automaticky a bez ověření. Vytvoří scénář, význam, vysvětlení nebo závěr — a my tomu začneme věřit, jako by to byl fakt.

Jenže není.

Jak domněnky vznikají

Domněnky obvykle nevznikají jen tak. Často je spustí emoce.

Když jsme klidní, máme větší odstup.
Když jsme v nejistotě, strachu, zamilovanosti, napětí nebo citlivosti, naše mysl má mnohem větší tendenci doplňovat si realitu podle sebe.

Domněnka se může týkat něčeho, co:

• se teprve může stát
• se možná právě děje někde jinde
• už se stalo, ale my si domýšlíme, co si o tom myslí druzí
• znamená něco, co jsme si sami vyložili určitým způsobem

A tím začínáme prožívat něco, co v danou chvíli vůbec nemusí být skutečné.

Pozitivní domněnky

Ano, i pozitivní domněnky existují.

To jsou ty chvíle, kdy si něco vysníme, vytvoříme si v hlavě krásný obraz, začneme se těšit a vnitřně už to skoro žijeme. Na začátku to může vyvolávat radost, naději nebo příjemné vzrušení.

Jenže když se představa nenaplní, často přichází zklamání.

Typickým příkladem je komunikace přes zprávy. Člověk si snadno začne představovat, jak se ten druhý asi tvářil, co tím myslel, jaký měl tón hlasu, co cítí nebo co mezi řádky naznačuje. To bývá obzvlášť časté při seznamování a ve vztazích.

Ve skutečnosti ale často nereagujeme na realitu. Reagujeme na svůj výklad reality.

Negativní domněnky

Negativní domněnky jsou pro psychiku mnohem těžší.

Vznikají z nejistoty, strachu, studu, viny, obav nebo bolesti. Mysl pak začne vytvářet scénáře, které nás zatěžují ještě dřív, než se cokoli skutečně stane.

A právě tady člověk často začne manipulovat sám sebou.

Ne tím, co je,
ale tím, co si představuje.

Najednou jsme smutní, vystrašení, naštvaní nebo sevření kvůli něčemu, co jsme si sami poskládali v hlavě — a čím víc tomu věnujeme pozornost, tím větší sílu to získává.

Domněnka tak může velmi rychle vyrůst do podoby téměř „vnitřní pravdy“, i když ve skutečnosti stojí jen na předpokladu.

Mysl někdy vytváří problém tam, kde ještě není

Na domněnkách je zrádné hlavně to, že působí velmi přesvědčivě.

Člověk si neříká:
„Teď si vytvářím jednu z možných verzí.“

Často si říká:
„Určitě to tak je.“

A právě tím se spouští celý kolotoč:

• emoce
• další myšlenky
• další scénáře
• další napětí
• další „důkazy“, které si mysl hledá

Tohle je jeden z důvodů, proč se lidé dokážou trápit celé hodiny, dny nebo týdny kvůli něčemu, co si nikdy neověřili.

Jak s domněnkami pracovat

První krok není domněnky hned zastavit.
První krok je rozpoznat je.

To je mnohem důležitější, než se zdá.

Ve chvíli, kdy si uvědomíte:
„Tohle není jistota. Tohle je moje domněnka.“
získáváte od ní první odstup.

A právě odstup je to, co domněnce bere sílu.

Pomoci může tento jednoduchý postup:

1. Zastavte se.
Všimněte si, co se vám právě honí hlavou.

2. Pojmenujte to.
Zeptejte se sami sebe:
Vím to — nebo si to jen myslím?

3. Vnímejte, co to ve vás vyvolává.
Jaké pocity přicházejí? Strach? Vina? Napětí? Vztek?

4. Připomeňte si, že domněnka není fakt.
Je to jen jedna z možností, kterou vaše mysl vytvořila.

5. Ověřujte, když to jde.
Pokud se domněnka týká konkrétního člověka, bývá často nejjednodušší situaci vyjasnit místo toho, abyste ji dál rozvíjeli v hlavě.

6. Vraťte se do přítomnosti.
Domněnky často odvádějí pozornost z reality do vymyšleného scénáře. Pomáhá vrátit se k tomu, co je skutečně tady a teď.

7. Opakujte to znovu a znovu.
Práce s domněnkami není jednorázová. Je to trénink.

Nestačí si říct „nemysli na to“

To většinou nefunguje.

Čím víc se člověk snaží nějakou myšlenku násilím zahnat, tím víc se může vracet. Důležitější než boj je vědomí. Když domněnku uvidíte, pojmenujete a nenecháte ji automaticky řídit další emoce a reakce, její síla začne slábnout.

Postupně se učíte nenechat svou mysl, aby s vámi manipulovala pokaždé, když jí chybí jistota.

Někdy jsou za domněnkami hlubší vzorce

U některých lidí nejde jen o běžné přemýšlení. Domněnky mohou vyrůstat z hlubší nejistoty, zranění, starých zkušeností nebo dětských vzorců.

Pokud člověk opakovaně očekává odmítnutí, zradu, kritiku nebo opuštění, jeho mysl bude mít větší tendenci domýšlet si nejhorší varianty. Ne proto, že je slabý, ale proto, že je na takové scénáře vnitřně nastavený.

A právě tehdy má smysl jít víc do hloubky.

Na závěr jedna věta, která to vystihuje

„Já jsem si myslela, že jsi si myslel, že jsem si myslela.“

Úsměvné? Ano.
Ale zároveň překvapivě přesné.

Kolik vztahů, konfliktů, zbytečných bolestí a nedorozumění stojí právě na tomhle?

Pokud vás domněnky trápí často a nedaří se vám s nimi pracovat, může být za nimi něco hlubšího než jen „přílišné přemýšlení“. Někdy je potřeba pracovat nejen s myšlenkami samotnými, ale i s vnitřním nastavením, ze kterého vyrůstají.

Tomáš Procházka
www.prochazkazivotem.cz