PROČ ODPUŠTĚNÍ NEFUNGUJE?
Pokud vám někdo ublížil, urazil vás nebo způsobil jakékoli nepříjemné pocity, můžete to dotyčné osobě zazlívat a cítit zášť velmi dlouhou dobu. Určitě jste se s tím setkali. Vře to ve vás při každé vzpomínce nebo setkání s osobou, která vám ublížila. Jedná-li se třeba o partnera nebo někoho, kdo je stále přítomen ve vašem životě, každá neshoda, hádka i jen drobný konflikt otevírá staré rány a ty jdou znovu a znovu ven. Může to trvat dlouhé měsíce, roky i celý život.
Možná jste o tom mluvili s nějakou vám blízkou osobou nebo třeba s terapeutem a bylo vám řečeno, že je potřeba osobě, která vám ublížila odpustit.
Ok… Nejprve se vám do toho nechce. Taky proč byste měli odpouštět někomu, kdo vám ublížil, že jo? Tady už úřaduje ego v plné síle. Přeci za to může on a ne vy. Nebudu se pouštět do nějakých velkých duchovních přesahů nebo pouček osobního rozvoje o životních lekcích. To si nechám na jindy. Po nějaké době se i ego unaví, přestane vás bavit užírat se zlostí a záští a řeknete si: „Dobře, tak já tedy zkusím odpustit.“
Překonáte sami sebe a začnete odpouštět. Řeknete si to pro sebe, možná to několikrát zopakujete. Zvednete u toho oči v sloup, uděláte nějaký ksichtík. Máte splněno. Čekáte, že vaše vnitřní pocity to dostatečně slyšely, mávnou křídly a budou pryč. Jenže, ono se tak neděje. Někdo sebere odvahu a zkusí odpustit dotyčné osobě přímo do očí. Jenže zase nic. Pořád to uvnitř je, bolí to a při každé vhodné příležitosti se dere ven.
Proč odpuštění nefunguje?
Jednoduše proto, že odpuštění opravdu nechcete. Necítíte to tak. Vaše „já“, tedy vaše ego se cítí ukřivděné, dotčené. A nechce ve skutečnosti odpustit. Přeci z toho ta osoba nevyvázne tak snadno! Vaše odpuštění jsou jen slova bez hlubší energie, která vychází z vás. Je to jako, když jste ve vztahu, který vás omrzel, chcete odejít, ale bojíte se to přiznat. Místo toho na otázku: „Miluješ mě ještě?“ odpovíte: „Ano, miluji.“ Přitom to jsou pro vás jen prázdná slova.
Druhý problém je v tom, že vaše pocity jsou opravdu jen vaše pocity. Bude to znít drsně, ale to, že vás někdo urazil, zradil vás, dotknul se vašeho ega nebo vám prostě nějak vnitřně ublížil, je něco, o čem víte jen vy a co je jen ve vás. Ten, kdo to udělal, si toho vůbec nemusí být vědom, nemusí si uvědomovat, že vám jeho chování ublížilo nebo na to mohl už dávno zapomenout. Proto odpuštění směrem k někomu, kdo se špatně necítí, je jen prázdné gesto bez reálného výsledku.
Je čas na uvědomění a přijetí
Chcete-li se zbavit nepříjemných pocitů, které vám někdo způsobil, první, co je nutné udělat je přijmout odpovědnost a uvědomit si, co se ve vás děje a proč. Odpovědnost za to, že to jsou vaše pocity, které jsou ve vás. A jediný, kdo s nimi může něco udělat, jste vy sami.
Musíte se chtít těchto pocitů zbavit. Pokud sami nebudete chtít, ony nezmizí. Je potřeba si uvědomit, že to není nic jiného než vnitřní konflikt mezi dvěma částmi vás. Jednou, která se chce cítit dobře a chce jít dál. A druhou, která nechce odpustit nebo přijmout a líbí se jí utápět se ve zlosti, lítosti atd.
Uvědomit si, že se to stalo, že to bylo a už se s tím nedá hnout. A přirovnat si to k jiné situaci, kterou neberete tak osobně. Třeba si říci, že to, co se vám stalo, je jako šlápnout do psího hovna a být naštvaní, že to musíte sundávat z podrážky. Ale chcete se psím exkrementem zabývat druhý den, za měsíc, nebo za rok?
A konečně to celé přijmout. Přijmout, co se stalo, že už se s tím nedá nic dělat, je to minulost a nechceme, aby nám minulost ovlivňovala přítomnost nebo budoucnost. Nyní je prostor pro odpuštění. Odpustit sobě, že jsme to dovolili. Jak chování vůči nám, tak naše vlastní pocity, kterými jsme se nechali dlouho vláčet.
Samozřejmě změna nenastane ze dne na den (není to regresní terapie). Je potřeba se sebou pracovat, a to při každém náznaku vracejících se nepříjemných pocitů. A doporučuji o tom mluvit. Se sebou, s nejlepším přítelem nebo třeba terapeutem.
Tomáš Procházka
www.prochazkazivotem.cz
Sledujte nás na Facebooku:
Procházka životem
Facebook Tomáš Procházka