Myslíme každý den. Neustále něco vyhodnocujeme, řešíme, reagujeme, plánujeme a hledáme odpovědi. Přesto se jen málokdo skutečně zamýšlí nad tím, jakým způsobem přemýšlí. Zda při řešení situací vychází z vlastního tvořivého uvažování, nebo jen používá naučené postupy, které převzal od rodičů, školy, autorit nebo prostředí, ve kterém vyrůstal. Právě v tom je velký rozdíl. Nejde totiž jen o to, že myslíme, ale také o to, jestli myslíme samostatně, nebo jen opakujeme to, co jsme se kdysi naučili.
Osobně rozděluji myšlení na dva základní druhy: lineární a nelineární. Lineární myšlení je myšlení naučené, založené na jasně daných postupech, pravidlech a známých schématech. Nelineární myšlení je naopak otevřenější, tvořivější a schopné dívat se na problém z více úhlů. Oba typy mají své místo. Problém ale nastává ve chvíli, kdy člověk používá lineární způsob myšlení i tam, kde už nestačí nebo ho zbytečně drží ve starých kolejích.
Lineární myšlení
Lineární myšlení je způsob uvažování, při kterém se spoléháme na jasně dané, naučené nebo převzaté postupy. Když se objeví problém nebo situace, náš mozek automaticky sáhne po tom, co už zná. Děláme to, co nám někdo kdysi řekl, co jsme se naučili, co nám v minulosti fungovalo nebo co se „tak prostě vždycky dělalo“. Tento způsob myšlení je velmi rozšířený, protože dává pocit jistoty, pořádku a bezpečí. Opírá se o zkušenost, o rutinu a o známé cesty.
To, že myslíme lineárně, se dá rozpoznat poměrně snadno. Řídíme se radami, pravidly a doporučeními od jiných lidí, aniž bychom si skutečně kladli otázku, zda existuje i jiný způsob. Držíme se zavedených postupů jen proto, že změna představuje nejistotu. Opakujeme to, co už jsme zažili, i když se mezitím změnily okolnosti. Fungujeme podle zvyků a rutin, které jsme si vytvořili, a často nedáváme prostor novým nápadům ani inovaci. Pokud se objeví nové informace, které nezapadají do našich dosavadních vzorců, máme tendenci je přehlížet nebo odmítat. A velmi často také jednáme podle očekávání okolí, aniž bychom si uvědomili, že můžeme přistupovat k věcem jinak, než jak nás kdysi naučili druzí.
Nelineární, kreativní myšlení
Nelineární myšlení je oproti tomu přístup, který se neuzavírá do jednoho předem daného řešení. Dává prostor tvořivosti, hledání nových úhlů pohledu a schopnosti zpochybnit to, co se zdá být samozřejmé. Nejde o chaos nebo bezbřehou fantazii, ale o flexibilitu. O schopnost neomezit se na první odpověď, která nás napadne, a připustit si, že může existovat více cest, jak dojít k výsledku.
Tento způsob myšlení nás vede k tomu, abychom nehledali jen jednu správnou možnost, ale aktivně pracovali s variantami. Je velmi užitečné zkusit si u každého důležitějšího problému položit otázku, jaké existují alespoň tři možné způsoby řešení. Už jen tato jednoduchá změna často naruší starý automatismus. Najednou nejsme zamčení v jedné koleji, ale otevíráme si prostor pro nové pohledy. S každou další variantou začínáme vidět víc souvislostí, více důsledků i více možností, které by nás při lineárním uvažování vůbec nenapadly.
Nelineární myšlení zahrnuje schopnost hledat alternativní postupy, propojovat různé obory a zkušenosti, zvažovat dopady jednotlivých variant a být otevřený změně i neznámému. Často právě druhá nebo třetí možnost bývá lepší než ta první automatická. Kreativní přístup není jen o nápadech, ale i o odvaze vystoupit z navyklého schématu a připustit si, že staré řešení nemusí být vždy to nejlepší.
Proč většina lidí myslí lineárně
Důvod je jednoduchý: takto jsme byli od začátku vedeni. Začíná to výchovou, kdy dítě slyší, co má dělat, co dělat nemá, co je správné a co špatné, aniž by často dostalo větší prostor k vlastnímu přemýšlení. Pokračuje to školou, kde se většinou učíme jasně dané postupy, vzorečky a správné odpovědi. A jakmile nastoupíme do zaměstnání, přichází další vrstva pravidel, firemních zvyklostí a zaužívaných postupů, které se „tak vždycky dělaly“. Není tedy divu, že většina lidí automaticky používá lineární způsob myšlení i v situacích, kde by mnohem lépe fungovala větší otevřenost a kreativita.
Velkou roli v tom hrají také emoce. Když jsme pod tlakem, ve stresu nebo unavení, máme přirozenou tendenci vracet se ke známému a hledat nejkratší cestu s nejmenším odporem. Jenže právě to nás často uzavírá do starých myšlenkových vzorců, které už dnes nemusí být funkční. Můžeme tak zůstávat v řešeních, která převzala minulost, autority nebo staré okolnosti, ale která už neodpovídají naší současné realitě. A právě tady vzniká frustrace, vyčerpání nebo pocit, že se točíme v kruhu.
Je čas na změnu myšlení
Samozřejmě existují oblasti, kde je lineární myšlení důležité a užitečné. Typicky tam, kde jsou potřeba jasné postupy, přesnost, pořadí kroků a předvídatelnost. Problém ale nastává ve chvíli, kdy stejný způsob myšlení používáme i v osobním životě, ve vztazích, v rozhodování nebo v situacích, které si žádají větší pružnost. Pokud se chceme posunout dál, potřebujeme si začít všímat, kde jedeme jen podle naučených kolejí a kde bychom si mohli dovolit přemýšlet jinak.
Nelineární myšlení nám pomáhá vidět širší spektrum možností, zvyšuje schopnost přizpůsobit se změně a otevírá prostor pro růst. Když se člověk dokáže oprostit od starých postupů a začne pracovat s více variantami, často objeví nejen lepší řešení, ale i větší klid. Najednou totiž nemusí slepě následovat jednu cestu jen proto, že ji kdysi určil někdo jiný. Začne více používat vlastní úsudek, vlastní tvořivost a vlastní schopnost hledat.
Příklad z praxe
Jednou za mnou přišel klient, kterého už nic netěšilo. Velkým tématem byla rekonstrukce domu, které se věnoval už dva roky. Byl fyzicky i psychicky vyčerpaný. Celý pracovní týden býval mimo domov a v pátek, když se vracel, začínal prožívat úzkost z toho, že v sobotu ráno bude muset zase brzy vstávat a jít na stavbu. Když jsme o tom mluvili podrobněji, zeptal jsem se ho, jestli by na stavbu mohl jít třeba až v sobotu odpoledne nebo v neděli. Odpověděl, že ano.
Začali jsme si tedy představovat, jaké by to bylo, kdyby se v sobotu ráno mohl v klidu vyspat, odpočinout si po náročném týdnu a na stavbu šel až později. Nebo kdyby měl volnou sobotu a pracoval až v neděli. Už samotná představa těchto možností v něm začala uvolňovat napětí. Když jsem se ho pak zeptal, proč tedy stále chodí na stavbu v sobotu ráno, odpověděl mi: „Protože mi babička kdysi říkala, že v neděli se nepracuje.“
Je to krásná ukázka lineárního myšlení v praxi. Klient se dlouho řídil převzatým pravidlem, které kdysi dávalo smysl v určitém kontextu, ale v jeho současném životě už mu spíš škodilo. Jakmile se otevřel jiné variantě, objevil se prostor pro úlevu, odpočinek i realističtější způsob fungování.
Závěrem
Lineární myšlení samo o sobě není špatné. Pomáhá nám orientovat se ve světě, učit se a zvládat běžné úkoly. Pokud se ale stane jediným způsobem, jak přistupujeme k životu, může nás nepozorovaně uvěznit ve starých schématech. Nelineární myšlení naopak přináší větší svobodu, pružnost a možnost vidět věci nově. A někdy právě to rozhodne o tom, zda budeme dál opakovat to, co už nefunguje, nebo si dovolíme najít lepší cestu.
Tomáš Procházka
www.prochazkazivotem.cz