Velká část párů, které překročí práh mé pracovny, nepřichází s banálním zadáním, že chtějí jen trochu vylepšit styl vyjadřování. Ta nejčastější a nejnáročnější otázka, která ve vzduchu visí, zní:
„Má náš vztah ještě vůbec šanci? Jde to ještě zachránit?“
Jsou to lidé unavení, často na pokraji rozchodu. Úplně nevěřím čistě jen na zázračné vztahové návody ani na věty typu „stačí spolu více komunikovat“. Kdyby to bylo tak jednoduché, většina párů by se jen tak nerozešla. Pokud v průběhu úvodních rozhovorů oba partneři dojdou k tomu, že spolu chtějí být a jsou ochotni pro to něco udělat, máme pevný bod, od kterého se můžeme odrazit. Pak začínáme hledat cestu, jak změnu skutečně uskutečnit.
Za roky praxe jsem si však ověřil, že ne každý vztahový problém je stejně složitý – a podle toho musíme volit i hloubku práce.
Někdy stačí změnit pravidla hry
Některé partnerské trable jsou překvapivě přímočaré. Lidé se mají upřímně rádi, ale dlouhodobě spolu prostě neumějí mluvit. Neznají jiný způsob řešení konfliktů než ten, který odkoukali v původních rodinách. Vzájemně se přerušují, obviňují, útočí, nebo mluví každý úplně jiným jazykem.
V takových případech může být jedno nebo několik málo sezení naprosto dostačujících.
- Osvojíme si nové a zdravější způsoby komunikace.
- Ukážeme si, jak vést dialog bez okamžité defenzivy.
- Nastavíme si jasná pravidla, co dělat jinak.
Je to rovina, kterou si v hlavě snadno uvědomíme a můžeme ji začít aplikovat. Atmosféra ve vztahu se díky tomu může změnit doslova z týdne na týden.
Jindy je problém hlubší a rozum na to nestačí
Jsou ale situace, kdy samotná změna komunikace narazí na betonovou zeď. Pokud se ve vztahu roky hromadily pocity ublížení, dlouhodobé křivdy, ztráta důvěry, žárlivost, zažitá nevěra nebo opakované odmítání, žádná nová komunikační metoda nepomůže.
Můžeme sice nastavit nové způsoby komunikace a určitá pravidla, což je obvykle nutný krok, ale v emočně náročné situaci a obvykle samy od sebe poměrně rychle vypnou.
Proč? Protože nastoupí automatické emoční reakce na minulé situace. To je ta vrstva, kterou si sice v hlavě můžeme poměrně jasně uvědomovat, ale nesmírně těžko se mění pouhou vůlí.
Proč reagujeme silněji, než bychom chtěli
Někdy člověk nereaguje na partnerovu větu, ale na dávnou zkušenost, kterou mu současná situace připomene. Může jít o opakované odmítání v dětství, dlouhodobou kritiku, pocit, že nikdy nebyl dost dobrý, nebo o bolestivou zkušenost z minulého vztahu. Mozek a tělo pak spustí automatickou obrannou reakci mnohem rychleji, než se stihne zapojit rozum. Proto může vzniknout prudká hádka kvůli zdánlivé maličkosti.
Dvě roviny změny: Společně i individuálně
Aby byla změna dlouhodobá a stabilní, stavím svou práci na dvou neoddělitelných rovinách:
1. Společná rovina (Práce s párem)
Zde se zaměřujeme na vnější dynamiku. Zavádíme nové způsoby vyjadřování potřeb bez útoku, budujeme vzájemný respekt a hledáme bezpečnější cesty, jak spolu každodenně fungovat. Jednoduše si vytvoříme praktický manuál na to, jak se k sobě chovat tak, aby to bylo oběma příjemnější.
2. Individuální rovina (Práce s vnitřními vzorci)
Každý z nás si do vztahu nese různé množství životních zkušeností, nezhojených zranění a obranných mechanismů nervového systému. To, co v jednom partnerovi vyvolá jen lehké mávnutí rukou, může v druhém okamžitě aktivovat panický strach z opuštění, vztek nebo pocit hluboké nedostatečnosti.
Právě proto není možné všechny emoce vyřešit pouze při společném párovém sezení. Pokud chceme, aby vztah dlouhodobě přežil, je potřeba pracovat individuálně s těmito hlubokými emočními vzorci.
Zdravý vztah nevzniká jen tím, že spolu dva lidé umí mluvit. Vzniká také tím, že jeden nenese odpovědnost za nezpracované emoce toho druhého.
Když partner například potřebuje po těžkém dni chvíli klidu pro sebe a vyjádří to novým, zdravým způsobem, je to skvělé. Pokud ale v sobě druhý partner nosí nezpracované zranění z odmítnutí, jeho tělo zaplaví úzkost and stará křivda. Racionálně sice ví, že o nic nejde, ale emočně prožívá drama. Teprve když člověk staré bolesti zpracuje přestane tyto těžké pocity nevědomky přenášet na partnera a začne vnímat realitu takovou, jaká je tady a teď.
Můj cíl: Reagovat z přítomnosti, ne z minulosti
Mým cílem není vytvořit utopický vztah bez konfliktů a roky života na „růžovém obláčku“. Takový vztah dlouhodobě asi ani neexistuje a nebyl by ani zdravý.
Mým cílem je pomoci vám vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém dokážete konflikty řešit s respektem a porozuměním. Podívat se na nové možnosti nebo způsoby, jak přistupovat k partnerovi i sobě jinak. A zároveň pomoci každému z vás zbavit se starých emočních zátěží, které do vašeho současného života už dávno nepatří, přenastavit reakce a tím otevřít dveře nové budoucnosti.
Dlouhodobé vztahy totiž nejsou ani tak o velké zamilovanosti, jako spíše o vědomém rozhodnutí být spolu. A toto rozhodnutí získá obrovskou sílu ve chvíli, kdy už vaše kroky neřídí minulá zranění, ale vy sami v každém okamžiku.
Pokud máte pocit, že se podobné téma týká i vašeho vztahu a hádky vás vyčerpávají, rád to s vámi proberu osobně ve své pracovně v Českých Budějovicích.