Výchova dětí a budoucí vztahy
Jak se chováte k dětem, tak se budou chovat k partnerům
K napsání tohoto krátkého zamyšlení mě inspirovali sousedé. Mají dva malé syny – batole a školkáčka – a téměř každý den od nich slyším křik a někdy i vulgární nadávky. Děti jsou totiž ve většině případů odrazem svých rodičů. Když vyrůstají v prostředí plném křiku, hádek a ponižování, naučí se, že to je „normální“ způsob komunikace.
A teď si položme otázku: jak se asi bude v dospělosti chovat muž ke své partnerce, pokud celé dětství a pubertu strávil s rodiči, kteří si autoritu prosazovali křikem, manipulací nebo dokonce násilím?
Není to jen křik, který zanechává stopy. Patří sem i neustálé shazování, vyvolávání strachu, zpochybňování pocitů dítěte nebo přesvědčování, že rodič má vždycky pravdu. Takové „výchovné metody“ formují dítě v člověka, který si v partnerských vztazích nevěří, neumí komunikovat zdravě a často opakuje stejné vzorce chování, které doma zažil.
Zkuste si při výchově položit jednoduchou otázku:
„Chtěl/a bych, aby se ke mně můj partner choval stejně, jako se právě chovám ke svému dítěti?“
Pamatujte, že dospělý člověk může partnera, který se k němu chová špatně, opustit. Ale dítě své rodiče vyměnit nemůže. A právě proto je vaše chování k dětem tak zásadní.
Tomáš Procházka