Náš život do velké míry utvářejí myšlenky
Často slýcháme větu: Jsme to, co jíme.
Podobně důležité ale je i to, na co opakovaně myslíme.
Neznamená to, že si člověk „vymyslí“ všechno, co se mu v životě děje. Znamená to ale, že způsob, jakým přemýšlíme, výrazně ovlivňuje to, jak se cítíme, jak reagujeme, jaká rozhodnutí děláme a jaký život nakonec žijeme.
Každému jednání předchází nějaká myšlenka. Než něco řekneme, uděláme nebo na něco zareagujeme, proběhne v nás určitý vnitřní proces. Někdy vědomý, jindy automatický. Právě tyto opakující se myšlenkové vzorce pak formují naše emoce, vztahy, chování i celkové prožívání života.
Problém často nezačíná venku, ale uvnitř
Mnoho lidí se netrápí jen tím, co se jim děje, ale hlavně tím, jak o tom přemýšlejí.
Jedna situace sama o sobě ještě nemusí člověka zlomit. To, co nás často vyčerpává nejvíc, je nekonečný vnitřní dialog kolem ní:
Proč se to stalo?
Co když se to zopakuje?
Co když to nezvládnu?
Co si o mně pomyslí druzí?
Proč se mi to děje pořád dokola?
Právě tady začíná vznikat vnitřní spirála. Myšlenka vyvolá emoci, emoce posílí další myšlenku, ta znovu ovlivní naše chování a celé se to začne opakovat. Časem pak člověk nežije přítomnost, ale spíš důsledky svého vnitřního nastavení.
Negativní myšlenky nevznikají náhodou
Negativní myšlenky nejsou důkazem slabosti. Často jsou jen výsledkem starých zkušeností, naučených reakcí a podvědomých vzorců, které jsme si vytvořili v minulosti.
Pokud člověk dlouho zažíval nejistotu, odmítnutí, tlak nebo strach, jeho mysl se naučila být ve střehu. Začne automaticky očekávat problém, hledat hrozby, pochybovat, kontrolovat a připravovat se na nejhorší. Ne proto, že by chtěl být nešťastný, ale proto, že se jeho systém kdysi naučil takto přežít.
Jenže to, co kdysi pomáhalo přežít, často dnes brání žít.
Hlava umí vytvářet scénáře, které nás vyčerpávají
Lidská mysl je skvělý nástroj. Umí analyzovat, plánovat, chránit nás i hledat řešení. Když ale převezme vládu bez většího vědomí, začne vytvářet nekonečné scénáře, domněnky a obavy.
Najednou nežijeme podle reality, ale podle toho, co si o realitě říkáme uvnitř sebe.
A právě zde vzniká velká část úzkosti, vnitřního napětí, vztahových konfliktů i pocitu, že jsme se v životě zasekli. Ne proto, že by byl problém vždy jen „venku“, ale proto, že vnitřní nastavení stále dokola spouští stejné reakce.
To, čemu věnujeme pozornost, roste
Naše mysl funguje tak, že posiluje to, co opakovaně používáme. Když člověk dlouhodobě živí strach, pochybnosti, vinu nebo bezmoc, jeho vnitřní svět se začne kolem těchto témat organizovat.
Naopak když se učí vědomě pracovat se svým vnitřním dialogem, zachytit automatické vzorce a postupně je měnit, začne se měnit i jeho prožívání, reakce a rozhodování.
Nejde o naivní pozitivní myšlení.
Jde o to, aby člověk nebyl nevědomě řízen tím, co se mu v hlavě opakuje stále dokola.
Jak začít měnit myšlení
První krok nebývá v tom, že si začnete říkat něco „pozitivního“. První krok je často mnohem prostší:
Začít si všímat, co se ve vás opakuje.
Jaké věty si říkáte?
Co od sebe očekáváte?
Jaké scénáře si automaticky vytváříte?
Co ve vás spouští strach, tlak nebo pocit selhání?
Teprve když tyto vzorce uvidíte, můžete s nimi začít pracovat.
Někdy pomůže vědomá práce s vnitřním dialogem, jindy změna úhlu pohledu, někdy cílené otázky, jindy hlubší práce s podvědomými vzorci. U některých lidí může být prvním krokem i jemná forma afirmace nebo vědomě zvolená myšlenka, kterou si opakují. Ne jako kouzelná formule, ale jako způsob, jak začít v sobě vytvářet nový směr.
Změna nezačíná venku. Začíná uvnitř.
Když člověk změní způsob, jakým přemýšlí, začne jinak cítit.
Když začne jinak cítit, začne jinak reagovat.
Když začne jinak reagovat, začne se měnit i jeho život.
Možná ne ze dne na den. Možná ne zázrakem.
Ale často mnohem konkrétněji, než by čekal.
Proto má smysl věnovat pozornost tomu, co se odehrává uvnitř nás. Protože právě odtud se velmi často odvíjí to, co pak žijeme navenek.
Tomáš Procházka
www.prochazkazivotem.cz