Jak ego ovlivňuje naše prožitky?

Ego = Já.
Ego patří mezi tři základní archetypy, které vnímám jako Lásku, Já a Celistvost.

Ego je část našeho vědomí, která utváří to, jací jsme tady na Zemi, v hmotném světě. Je spojené s naší individualitou, osobností a schopností vnímat sebe sama jako oddělenou bytost. Dalo by se říct, že právě ego vytváří naše „já“ — tedy to, jak se vidíme, jak o sobě přemýšlíme a jak se vztahujeme ke světu kolem sebe.

Jeho přirozeností je fungovat na principu porovnávání, podmiňování a vytváření obrazu sebe sama. Ego si pamatuje, hodnotí, srovnává, interpretuje a často i upravuje naše vzpomínky tak, aby zapadaly do příběhu, který si o sobě neseme. Umí také vytvářet různé masky — tedy role a identity, o kterých si myslíme, že jsme jimi nebo že bychom jimi měli být.

Pokud si své ego plně neuvědomujeme, velmi rádo nám vstupuje do myšlenek, ovlivňuje naše reakce a často komplikuje život víc, než je nutné.

Ego není nepřítel

Tím ale nechci říct, že ego je něco vyloženě špatného.

Dnes je poměrně rozšířená tendence ego odsuzovat, potlačovat nebo se ho snažit úplně odstranit. Někdy se lidé tváří, že žádné ego nemají — což je mimochodem často jedna z jeho nejrafinovanějších podob.

Jenže odstranit ego by znamenalo odstranit i své „já“, tedy individualitu a osobnost, kterou v tomto světě představujeme. Bez ega by člověk nemohl fungovat v běžné realitě. Dokonce i základní pud sebezáchovy je s egem úzce spojený.

Nejde tedy o to ego zničit. Jde o to rozpoznat ho, chápat ho a naučit se s ním žít v rovnováze. Podle mého pohledu by ego mělo být v rovnováze se srdcem. Teprve tehdy člověk nezažívá vnitřní chaos, ale větší soulad.

Jak ego ovlivňuje naše prožitky

Ego miluje porovnávání a vytváření podmínek.

Když nad námi drží pomyslné otěže, velmi rádo míchá do přítomného okamžiku minulost i budoucnost. Do toho, co prožíváme právě teď, vnáší staré vzpomínky, zkušenosti, zranění a naučené vzorce. A zároveň skrze představy a očekávání vytváří iluzi toho, co teprve může nastat.

Tím dokáže výrazně ovlivnit naše pocity, emoce i celkové prožívání konkrétní situace.

Jednou z jeho oblíbených vět je:
„Jaké to asi bude?“

Zní to nevinně, ale právě tady často začíná vnitřní napětí. V hlavě si vytváříme představy o budoucí události — jaká bude dovolená, rande, pracovní schůzka, rozhovor, nový vztah nebo třeba jen obyčejný večer. Ego si bere minulá data, předchozí zkušenosti, obavy i očekávání a skládá z nich zdánlivě „reálný“ obraz toho, co se teprve stane.

Pokud je tato vnitřní představa negativní, začnou se opakovat negativní myšlenky. Hlava jede stále dokola a člověk může být ve stresu dny nebo týdny předem. Událost ještě ani nenastala, ale ego už ji prožilo za nás — a často v té méně příjemné variantě.

Právě zde se ukazuje síla iluze.
Když žijeme příliš ve svých představách, může se stát, že místo skutečného života prožíváme hlavně scénáře svého ega.

Ego a porovnávání

Další silnou vlastností ega je srovnávání přítomnosti s minulostí.

Současný partner je porovnáván s minulým partnerem.
Letošní dovolená s loňskou.
Dnešní výlet s těmi předchozími.
Nový zážitek s tím, co už jsme kdysi zažili.

Na první pohled to může vypadat neškodně, ale pokud člověk žije převážně v tomto režimu, jeho pozornost už není plně tady a teď. Místo aby skutečně vnímal přítomný okamžik, filtruje ho přes staré zkušenosti a vnitřní měřítka. A tím může snadno přehlédnout něco krásného, důležitého nebo nového, co se děje právě teď.

Co s tím?

Nejde o to ego vypnout.
Jde o to nenechat se jím nevědomě řídit.

Když si začnete všímat, kdy ego porovnává, vytváří očekávání, přidává obavy nebo skládá iluze, získáváte větší odstup. Přestáváte být jen pasažérem svých automatických reakcí a začínáte víc vnímat to, co je skutečné.

A právě tady se otevírá prostor pro větší klid, vědomí a svobodu.

Chcete-li své prožitky vnímat naplno, zkuste si občas dovolit jednu jednoduchou věc:
prožívat přítomnost tak, jako by byla poprvé.

Bez srovnávání.
Bez předem vytvořeného scénáře.
Bez potřeby, aby všechno odpovídalo tomu, co si myslí ego.

Právě tehdy se často dostáváme nejblíž sobě.

Tomáš Procházka, www.prochazkazivotem.cz