Případ z praxe: práce s tématem alkoholu pomocí regresní terapie
Se souhlasem klientky sdílím anonymizovaný případ z praxe, který ukazuje, jak hluboko mohou být některé potíže propojené s minulými zkušenostmi, emocemi a podvědomými vzorci.
V tomto případě šlo o ženu ve věku 31 let, která se od svých 19 let opakovaně potýkala s nárazovým pitím alkoholu v pravidelných intervalech. Navzdory předchozí léčbě, psychiatrické péči i několika formám psychoterapie se problém vracel.
Jak obtíže probíhaly
Klientka popisovala opakující se cykly, které přicházely přibližně jednou za dva až tři měsíce. V těchto obdobích několik dní po sobě konzumovala tvrdý alkohol, většinou až do úplného fyzického vyčerpání. Mimo tato období alkohol nepila, ani příležitostně.
Pití mělo velmi podobný průběh. Silná potřeba alkoholu přicházela náhle a klientka si zprvu neuvědomovala žádný konkrétní spouštěč — žádnou jasnou myšlenku, emoci ani událost, která by předcházela začátku epizody.
Tyto stavy výrazně zasahovaly do jejího života. Během několika dnů pití nebyla schopná fungovat, přicházela o práci a její okolí s ní často nemohlo navázat kontakt.
Hledání spouštěče
Na začátku spolupráce jsme se zaměřili na poslední známé období, kdy alkohol znovu sehrál hlavní roli. Protože klientka nedokázala vědomě identifikovat spouštěč, šli jsme krok po kroku zpět k událostem, které pití předcházely.
Při tomto průchodu se postupně ukázalo, že významným momentem byla návštěva lékaře a informace o nutnosti operace. V této souvislosti se znovu aktivovaly silné emoce a myšlenky, jako byly strach, smutek, naštvání, zklamání a pocit bezmoci.
Krátce poté přišel v obchodě moment, kdy klientka uviděla láhev alkoholu a objevila se vnitřní asociace:
„Víš, že zapomeneš na problémy.“
To byl důležitý bod. Ukázalo se, že alkohol v jejím systému nefungoval primárně jako chuť nebo společenský návyk, ale jako rychlý způsob úniku od nepříjemných emocí.
Co se ukázalo při další práci
V následujícím sezení jsme se zaměřili na pocity strachu, obav a smutku. Ty nás přivedly do období kolem 19. roku života, kdy klientka se svou matkou téměř rok pečovala o nemocnou babičku a zároveň zvládala náročnou rodinnou situaci spojenou s častými návštěvami příbuzných.
Toto období bylo pro ni velmi vyčerpávající fyzicky i psychicky. Právě tehdy se začalo vytvářet spojení mezi alkoholem a úlevou od stresu, přetížení a emočního tlaku. Postupně se upevnil vnitřní vzorec, který bylo možné shrnout větou:
„Potřebuji skleničku.“
Tento vzorec se později aktivoval vždy, když klientka zažívala silné nepříjemné emoce, i když si je vědomě neuvědomovala.
Průběh terapie
Na zpracování tohoto jádrového období jsme potřebovali několik hodin terapeutické práce. Cílem nebylo pouze „zastavit pití“, ale především rozkrýt a uvolnit hlubší emoční a podvědomé souvislosti, které k němu vedly.
V další práci se otevřelo i hlubší téma spojené s výraznou citlivostí na strach, smutek a ohrožení. To už přesahovalo samotné téma alkoholu a souviselo s celkovým nastavením klientčina prožívání.
Výsledek
Po ukončení terapie klientka popisovala výraznou změnu. Když se objevily náročné situace nebo nepříjemné emoce, už neměla potřebu řešit je alkoholem. Změnil se nejen její vztah k alkoholu, ale především způsob, jakým její psychika reagovala na stres, smutek a tlak.
Tento případ znovu ukazuje, že některé potíže nevznikají jen „na povrchu“, ale mají hlubší kořeny ve starých zkušenostech a podvědomých vzorcích. Právě jejich zpracování může v některých případech přinést výraznou úlevu a změnu.
Tomáš Procházka
www.prochazkazivotem.cz